Vytrácení ženskosti

Nedávno jsem si pouštěla starší filmy. Některé z nich byly dokonce ještě černobílé. Takové retro, říkáte si nejspíše. A máte pravdu. Ale to není důvod, proč se o mém filmovém dýchánku na těchto řádcích rozepisuji. Ve filmech mě zaujalo něco, co jsem dříve nevnímala. Anebo pokud mám být přesná, tak jsem to nikdy nehledala při sledování filmu. Samozřejmě každá ženská filmová postava se odlišuje kvůli scénáři, ale jednu věc mají téměř vždy společnou. Ženské role, znázorňující jemnost a ženskost s prudkou elegancí. A tak mě napadá, proč to nevídáme i v dnešních filmech? Co to zapříčinilo?

21. století

Hned jako první odpověď na mé dvě předešlé otázky mě napadlo 21. století. Proč? 21. století je pro mě symbolem rovnosti. Nebo alespoň snahy o její získání. Na mysli mám především rovnost pohlaví. Jak tedy mohu chtít, aby v televizi byla více znázorňována ženskost a elegance, když je společností přijímána jako něco zastaralého? Jak má více žen nosit šaty a sukně jako za starých šatů, když každá superžena obléká kalhoty? Jak mají ženy být to něžné pohlaví, když je ve společnosti ostrý jazyk a mluva jako dlaždič top?

Prvním a tím nejdůležitějším krokem je uvědomění, kdo vlastně jsem. Pokud si neuvědomím svoji ženskost a budu se stále snažit být drsnější a více jako chlap, tak se nikdy k té ženskosti ani nepřiblížím. Někdo může argumentovat, že nechce šatičky a chování jak panenka. Ale o tom přeci ženskost vůbec není. Je to síla, spočívající v uvědomění. A šatičky? To je pouhá ilustrace zevnějšku, která není zas až tak důležitá. Jak? Představte si, že vidíte krásně a elegantně oblečenou dámu, která je jak panenka. Ale když promluví, tak si připadáte jako v nějaké hospodě čtvrté kategorie. Vidíte? Ženskost není jen o oblékání, ale též i o chování. Každá žena ji má v sobě. A každá ji může projevovat jinak. Ale nemělo by se na ní zapomínat, neboť bez ženskosti není žena ženou!