Time management

Není jednoduché umět si zorganizovat vlastní čas. Najít rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem.  Schůzky, administrativa, projekty, uzávěrky . . . To všechno si vyžaduje naši pozornost. Abychom se z toho nezbláznili, pojďme si vzít příklad z nejvyššího managementu nadnárodních společností.  Předně je nezbytné zachovat si zdravý rozum a dobrý úsudek. Zaveďte si kalendář a při plánování nového týdne si nejprve zaškrtněte čas, který budete věnovat sami sobě, nebo rodině. Teprve potom můžete efektivně plánovat pracovní, a přesto stále mít i soukromý život.  Udržujte ve svém kalendáři pořádek a nedovolte nikomu, aby ho plánoval za vás. Volá vám klient, když řídíte? Chce po vás šéf připravit prezentaci? Vždy si nechte vše poslat do mailu a teprve až se podíváte do svého kalendáře, potvrďte požadované termíny. A nikdy nezapomeňte na to, že pokud chcete, aby někdo respektoval váš čas, musíte i vy respektovat ten jeho.
Prioritizace
Když se na vás valí úkoly ze všech stran, ideálně byste měli být na dvou schůzkách současně a nápadů na papíře je více, než jste si, kdy představovali, je zapotřebí zapnout druhý motor, přidat do každého dne několik hodin navíc, nebo jednoduše začít správně přiřazovat priority. A co to vlastně znamená? Platí zde pár jednoduchých pravidel. Rozdělte si všechny úkoly do čtyř kategorií. V první kategorii byste měli mít úkoly, které jsou důležité a urgentní. Těm byste měli věnovat nejvíce pozornosti a zpracovávat je jako první. Do druhé kategorie zařadíte úkoly, které jsou důležité, ale na jejich splnění máte dostatek času. Jen pozor, aby se z těchto úkolů všechny postupně nepřemístily do kategorie jedna. Ve třetí kategorii jsou úkoly o jejichž důležitosti by se dalo s úspěchem polemizovat, ale natolik vám znepříjemňují život, že jejich řešení je jednoduše naléhavé. No a v té čtvrté máte vše, co je nedůležité a není nutno řešit obratem. Na tyto úkoly a požadavky můžete klidně zapomenout.
No a jak se správně nastartovat po ránu?  Když si sednete k počítači, zpracujte něco, co bude rychlé a jednoduché. Tím se nastartujete, uvolníte endorfiny a můžete se pustit do úkolu s velkým „U“.
A nakonec ještě vřele doporučuji: to, co se vám opravdu dělat nechce, udělejte co nejdříve. Pokud to budete odkládat, pořád to budete mít v hlavě, budete nad tím přemýšlet a potřebný odpočinek si pokazíte vymýšlením, proč jste to prostě ještě pořád neudělali.
 
 
Sebe disciplína
Pouze s ní máte šanci uspět. Že se vám zrovna nechce? Nebo byste raději dělali cokoli jiného? A co třeba moderní slovo prokrastinace? Zapomeňte na ní. Dnes se moderními slovy nazývá spousta věcí, pravdou ale zůstává, že pouze pevná vůle nás posune kupředu. Nebojte se přiznat, že to prostě není jednoduché. Ano, není. Jedna známá podnikatelka popisovala, že každé ráno, když má odjet do kanceláře, má největší chuť prát, uklízet a vařit. To je naprosto normální. Úspěšné lidi od těch neúspěšných ale odděluje právě to, že ti první se přes veškerou nechuť oblečou, nasnídají a vyrazí za svými povinnostmi, ti druzí se nechají ukolébat okamžitou náladou a v pozdním odpoledni zjistí, že doma je sice všechno vypulírované, ale na práci za ten den ani nesáhli.
 
Vize
A nakonec, co odděluje opravdu výjimečné od těch průměrných, je vize.  Nemluvím o krátkodobém a vlastně ani o dlouhodobém cíli. Mluvím o něčem, co obyčejné cíle přesahuje. O něčem, co je motorem vašeho konání, co vám dává smysl, proč ráno vstáváte. Mít vizi, znamená najít smysl všeho, co dělám. Zkuste si svojí vizi zformovat v několika větách. Co vlastně chcete? Kam směřujete? Proč vlastně všechno děláte a čeho chcete dosáhnout? Tak to je vaše VIZE. Držte se jí a jděte za ní. Nebude to jednoduché a často narazíte na problémy. Vítězem ale nakonec není ten, kdo nikdy neprohraje. Ale ten, kdo se i po prohře umí zvednout a jít dál.